Rozhovor s Orsolou de Castro, spoluzakladatelkou Fashion Revolution Day

by Czech Republic 9 months ago
Tweet about this on TwitterShare on FacebookShare on LinkedInEmail to someone

Autor: Bruno Pieters

Původní text Interview with Orsola de Castro, co-founder of Fashion Revolution Day přeložila Kristýna Knápková, rozhovor byl připraven pro první Fashion Revolution Day v roce 2014

Bruno Pieters je belgický módní návrhář a art director velmi ceněn za své avantgardní výtvory a elegantní krejčovství. V roce 2012, po dvouleté pracovní pauze v módním průmyslu, se pustil do projektu Honest by, který sleduje na 100% transparentní dodavatelský řetězec. Honest by si chce posvítit na to, kde a kým byl produkt zhotoven. Bruno Pieters věří, že móda je oslavou krásy a že stejně tak krásný může být příběh stojící za touto oslavou.

orsola

BP: Už několik let pracuješ v módě zodpovědným přístupem. Jsi považována za průkopníka, co se týče udržitelného designu. Pociťuješ zlepšení ve způsobu výroby našich kolekcí?

ODC: Způsob, jakým vyrábím své kolekce, bylo moje hlavní kreativní zaměření od roku 1997, kdy jsem začala. Vždy jsem chtěla využívat již existující materiály, i když spíše z poetických než z enviromentálních důvodů a čím víc jsem do toho průmyslu pronikala, tím víc jsem cítila nutkání změnit zavedená pravidla.

S naším labelem From Somewhere jsme používali pouze zbytky (v našem případě luxusní, byť nevyužité) a vždycky jsme vyráběli lokálně a velmi sociálně (po řadu let jsme vyráběli v Itálii a snažili se zapojit znevýhodněné osoby prostřednictvím místní spolupráce).

V průběhu let jsem čím dál tím častěji viděla zanikat lokální, evropské manufaktury na úkor těch v Číně, Vietnamu nebo kdekoli, kde je to levnější. V podstatě jsme zničili domácí průmysl, jeho umění, tradice, kulturu … a dospěli jsme k industrializaci planety bez toho, abychom zachovali umění lokálních řemeslníků, což považuji téměř za trestné. Myslím, že tohle se snad také změní. V Británii se zvyšuje pozornost směrem k lokálním manufakturám a velké firmy se postupně navracejí se svou produkcí do Londýna a Leicesteru. Peníze ze strany státu i ze soukromého sektoru napomohly k oživení výroby a bylo uděláno hodně směrem k inspiraci mladé generace studentů, aby se zaměřovali více technicky spíš než jen čistě na design.

BP: Jaký je tvůj názor na dnešní módní průmysl?

ODC: Potřebuje změnu, že? Jako průmysl by se měl rozvíjet. Jednoduše, enviromentálně a společensky tento systém nefunguje. Je škodlivý. A myslím, že tohle bylo konečně pochopeno a čím dál tím víc se na to bere ohled a je tu snaha o udržitelnost naskrz módním a textilním průmyslem; slovo transparentnost nikdy neznělo víc sexy a některé firmy se opravdu začínají zapojovat, anebo se alespoň maličko začínají zajímat o tu udržitelnost.

Snaha o změnu tu je, ale změna nepřijde hned a je náročná. Nestane se to přes noc a pořád bojujeme s neochotou, skepticismem a nedostatkem informací.

BP: Myslíš, že se zákazník začíná víc zajímat o následky módního průmyslu?

ODC: Myslím, že ano. Všechny ty hrozivé příběhy, mučivé obrazy, povědomí o znečištěných řekách, to všechno proběhlo světovým tiskem a spotřebitel si toho nemůže nevšimnout. A ti, co tohle registrovali, jsou teď velmi otevření k volání po změně. Poselství se rozšiřuje navzdory ekonomice, nepříznivým okolnostem a poměrně malé odezvě ze strany samotného průmyslu a spotřebitel se začíná správně ptát (a postupně víc smysluplně) na otázky, jak ten průmysl vlastně funguje.

BP: Mnozí věří, že je to na příští generaci designerů, aby vytvářeli módu více přátelskou k životu. Někdy přemýšlím, jak k tomu může dojít, když nyní celý módní průmysl podporuje spíše opak. Jaký tvůj názor, mají teď studenti dostatek vzorů v tomhle ohledu?

ODC: Kdyby tu bylo těchto vzorů moc, studenti by byli proti nim! Tak jak reagují proti „fast fashion“, velkým korporacím, nezdravému kapitalismu a sociálnímu a environmentálnímu vykořisťování. Právě proto, že je jich málo, je tu ta potřeba něco udělat. Současní studenti, tahle generace cítí, že buď začnou dělat něco co nejdříve, anebo už tu nebude ta planeta, na které se vůbec něco dělat dá. A co se týče designu, všechno se to děje teď. Moje nejvíc naplňující chvíle trávím se studenty a velmi mladými designéry. Ta energie, odhodlání, zvědavost. Navíc, nedávné studie tvrdí, že studenti po celém světě se začínají zajímat (95% čínských studentů uvedlo, že by se velmi rádi dozvěděli víc o udržitelnosti, ale nemají dost informačních zdrojů). Prostě čekají, až ty informace mít budou … anebo až se spousta čínských studentů studujících v Londýně vrátí domů …

Organizace jako Redress v HK tohle šéfují, co se týče průzkumu, tak to dělá profesorka Becky Earley na TEDu a pak je tu práce Centra pro udržitelnou módu (CFS) vedena Dilys Williams.

Celý svět se otvírá směrem ke hluboké proměně designu, a tak designéři budou nuceni být více kreativní a uvědomělí, aby pracovali ve prospěch udržitelnosti. Pevně věřím, že se příští generace se bude těšit ze změny. Prostě věřím, že měnit svět je velmi vzrušující záležitost.

BP: Založila jsi londýnskou Estethicu, platformu pro designéry s etickými a udržitelnými standardy. Jde o velmi ušlechtilý koncept. Víš něco o plánech do budoucna, které by podpořily víc britských designérů, aby pracovali udržitelným způsobem? Čím to podle tebe je, že to trvá tak dlouho v Británii a ve zbytku světa?

ODC: Estethica začala roku 2006. Bylo to poprvé v oblasti ekologické módy v centru Londýna na Fashion Weeku, co se představili návrháři jako Christopher Raeburn (který roku 2012 vyhrál britskou cenu za nejlepšího designéra pánské módy) a od té doby jsme podpořili více než 100 značek. Tuto sezónu jsme představili 5 nových talentů, všichni jsou skvělí. Chvíli to trvá, aby se udržitelné principy staly hybnou silou návrhářské mentality, vždycky jsem věděla, že s Estethicou musíme být trpěliví. Původní „eko“ móda vznikla ze zásad a design byl považován za méně důležitý. Pak se přešlo k fázi zapojení těch zásad k designu. Nyní to vychází z designu, možnosti využití udržitelných řešení (lokálních řemeslníků, domácí výroby, lokální produkce, udržitelných materiálů a upcyclingu) jako nedílné součásti pro jeho kreativní hodnoty, pro jeho komunikační sílu, přímo k jádru tvůrčího procesu.

BP: V minulosti jsem řekl, že něco jako udržitelná móda vlastně neexistuje. Protože máme módu jako takovou a jen některé značky vyrábějí módu udržitelným způsobem a jiné ne. Věříš tomu, že existuje něco jako udržitelná móda? Že návrháři, kteří tvoří zodpovědně a ekologicky, mají jiný cit pro krásu než ti, kteří tvoří průmyslovým způsobem?

ODC: „Eko“ móda nebo etická či udržitelná móda – jak hrůzostrašné názvy! Nedivím se, že si neseme takové stigma! Mělo by to být jinak. Čím je horší praxe, tím horší je název: měla by to být prostě móda pro ty, co si stěžují na ten průmysl a „neetická“ nebo neudržitelná móda pro ty, co to nedělají. Co se týče různého citu pro krásu mezi konvenční módou a tou „eko“ módou, já v tom mám jasno.

„Eko“ móda jak jsme ji donedávna znali, není luxusní móda, ale jde o střední trh, nedostatkové odívání. Je to prostě jiný trh. Neměl by v tom být odlišný cit pro krásu a pak to nebude směřovat k dnešním mladým návrhářům, ale doposud to tak bylo. Protože společnosti vyrábějící ekologické oblečení byly řazeny do této oblasti trhu a ty luxusní značky s tím ještě prostě nezačaly, aby svůj odbyt obohatily o dostupné a ekologické kolekce.

BP: Jak moc zelená jsi ve svém životě?

ODC: Snažím se.

BP: Jsi změnou, kterou chceš vidět ve světě?

ODC: Ne. Jsem jen obyvatel planety čekající na změnu, která se s tím během svého života snaží něco udělat.

BP: Jaký je tvůj oblíbený citát?

ODC: „V přírodě nic nevzniká ani nezaniká, všechno se proměňuje“ Antoine De Lavoisier. A … „Když nemám červenou, použiji modrou“ Pablo Picasso.

BP: Jaký je tvůj sen?

ODC: Sním až moc.

BP: Díky za rozhovor.

 


Comments are closed here.