Rozhovor s Carry Somers, zakladatelkou Fashion Revolution Day

by Czech Republic 11 months ago
Tweet about this on TwitterShare on FacebookShare on LinkedInEmail to someone

Původní text Bruna Pieterse Interview with Carry Somers, founder of Fashion Revolution Day přeložila Kristýna Knápková. Rozhovor byl proveden před oficiálně prvním Fashion Revolution Day v roce 2014.

Bruno Pieters je belgický módní návrhář a art director velmi ceněn za své avantgardní výtvory a elegantní krejčovství. V roce 2012, po dvouleté pracovní pauze v módním průmyslu, se pustil do projektu Honest by, který sleduje 100% transparentní dodavatelský řetězec. Honest by si chce posvítit na to, kde a kým byl produkt zhotoven. Bruno Pieters věří, že móda je oslavou krásy a že stejně tak krásný může být příběh stojící za touto oslavou.

carry

BP: Jak jsi přišla na myšlenku založení Fashion Revolution Day?

CS: Kamkoli jsme se podívala po katastrofě v Rana Plaza, všude mě obklopovaly novinové články volající po více etiky v módním průmyslu. My všichni v etickém módním průmyslu jsme přemýšleli nad tím, kterým směrem bychom mohli zaměřit svou energii. Událost v Rana Plaza byla, metaforicky řečeno, voláním do zbraně. Nápad s Fashion Revolution Day se mi vloupal do hlavy ve vaně, pár dní po 24. dubnu. Klidně jsem si mohla dál vychutnávat svou horkou koupel, ale ta myšlenka se mi zdála natolik dobrá, že jsem to prostě musela udělat. Vyskočila jsem z vany a ihned jsem poslala email té nejsprávnější osobě, Orsole de Castro, zakladatelce Estethicy na londýnském fashion weeku a spoluzakladatelce From Somewhere.

Další den ráno mi přišla její nadšená odpověď a zavolala mi také Lucy Siegle, která píše o etickém životě do Observeru. Rovněž ona byla přesvědčená o tom, že každoroční Fashion Revolution Day bylo přesně to, co je potřeba udělat pro dlouhodobou kampaň, aby oběti v Rana Plaza a ostatních tragédií, které se kvůli módě staly, nebyly zapomenuty. Fashion Revolution Day by měl být impulsem ke skutečné změně módního průmyslu.

BP: Myslíš, že když se jednoho dne podíváme zpět na tuto událost, tak si řekneme, že tohle skutečně probudilo svět? Myslíš, že tohle je skutečně ono

CS: Podobné tragédie mají dlouhodobý efekt. Vyhoření továrny Triangle Shirtwaist roku 1911 v New Yorku, kde zemřelo 146 lidí, pomohlo upevnit podporu pro svazy, jako je International Ladies’ Garment Workers’ Union a vedla k rozsáhlým reformám. Fashion Revolution se stalo celosvětovým hnutím za méně než jeden rok, nyní funguje ve skoro 60 zemích. Po 24. dubnu, lidé z celého světa, High Street Shops a haute couture, zemědělci s bavlnou a dělníci v továrnách, a každý, kdo se zajímá o to, co má na sobě, bude volat po změně. Je to celosvětová platforma, kterou můžeme všichni využít k pokládání otázek, zvyšování standardů a v celém odvětví jít příkladem v tom, co lépe vypadá. Vyzdvihováním osvědčených postupů můžeme změnit životy.

BP: Co ti pomáhá v tom, abys pokračovala dělat to, co děláš?

CS: Můj tým a můj muž, Mark, ti jsou mojí velkou oporou. Kromě navrhování kolekce SS15, jsem byl schopna soustředit se výhradně na Fashion Revolution Day. Na projektu Fashion Revolution jsem pracovala neuvěřitelně dlouhé hodiny. Podporující zprávy, kterých se nám dostává od lidí a organizací po celém světě, novinky o eventech, které se konají od Kathmandu po Barcelonu a pozitivní reakce ze strany tisku, jsou mým stálým zdrojem povzbuzení a motivace.

BP: Čeho očekáváš, že dosáhneš díky Fashion Revolution Day?

CS: Letos jsme si položili otázku „Kdo vyrábí tvé oblečení“? Zdá se to jako jednoduchá otázka, ale nedávný australský módní report ukázal, že 61% značek netuší, kde byly jejich oděvy vyrobeny a 93% neví, odkud pocházejí původní materiály. Potřebujeme přenastavit zpřetrhané vazby v dodavatelském řetězci, protože větší transparentnost je předpokladem ke zlepšení podmínek.

Dlouhodobě, máme 4 cíle, kterých bychom chtěli dosáhnout:

  1. Zvýšit povědomí o skutečné ceně módy a jejím dopadu na všechny fáze procesu od výroby až po spotřebu.
  2. Ukázat světu, že změna je možná prostřednictvím vyzdvihnutí těch, kteří se snaží o více udržitelnou budoucnost.
  3. Komunikačně propojovat lidi po celé délce hodnotového řetězce: klást otázky a sdílet osvědčené postupy.
  4. Usilovat o dlouhodobou změnu celého průmyslu a získat konsenzus z celého dodavatelského řetězce, ve kterém je nutné změny udělat.

BP: Bude to každoroční event?

CS: Ano. Jakmile letošní akce skončí (máme několik akcí až do května například v House of Lords a v SHOWStudiu), budeme společně rozhodovat o tématu pro příští rok. Jsme na počátku plánování pro příštích pět let.

BP: Jaká je zatím zpětná vazba?

CS: Neskutečná!

BP: Jaký je dnes tvůj názor na módní průmysl?

CS: Většina módního průmyslu strká hlavu do písku. Jako globální hnutí můžeme přenést poselství přímo od zemědělce s bavlnou, mlynáře, pletaře, tkalce a švadleny rovnou ke spotřebiteli, ukázat pravdu, ukázat, kde je nutná změna a jak my, jako spotřebitelé můžeme něco změnit. Pro skutečnou změnu, se musí každá část dodavatelského řetězce odhodlat ke změně, a to zahrnuje také nás.

BP: Co tě na módě baví?

CS: Miluji módu jako řemeslo, krásné oděvy, výšivky, vyrobené kus po kusu. Ráda vyjadřuji svou individualitu prostřednictvím toho, co mám na sobě, což je důvod, proč jen zřídka nakupuji na High Street, a vždy vyhledávám šaty typu Vintage “50s.

BP: Věříš, že high fashion je dnes více etická než móda pro širokou veřejnost?

CS: Věřím, že tu jsou příkladné značky v obou případech. V obou případech jsou zde také značky, které se pomalu ale jistě otevírají myšlence udržitelnosti, ovšem některé to dělají jen minimálně.

BP: Jak si můžeme být jisti, že je produkt etický? Co k tomu potřebujeme?

CS: Tohle je otázka, kterou si kladu a není snadné dát na ni jednoduchou odpověď.

Vyzýváme lidi, aby zjišťovali, byli zvědaví a něco pro to udělali. Máme skvělý etický módní trumf v podobě online hry, kde si můžete s přáteli hodnotit oblečení ve vašem šatníku na webových stránkách www.free2work.com. Karty je možné stáhnout zde a pokyny pro hraní jsou zde.

Také máme spoustu dalších zdrojů na našich stránkách zde: Further Reading

Brzy vyjde „etický spotřebitel“ s produktovým průvodcem k ohodnocení etické a environmentální bilance oděvních firem v hlavních ulicích Velké Británie, což bude skvělý zdroj.

BP: Mluvilo se hodně o lepších pracovních podmínkách a životním minimu, ale doposud se od tragédie z loňska nic nezměnilo. Právě jsem četl nedávný report kampaně Clean Clothes o tom, že prodejci neudělali žádnou změnu. Pouze 4 společnosti začaly zvyšovat platy (Inditex, Marks & Spencer, Switcher a Tchibo), ale nejedná se o “čisté” mzdy. Oficiální minimální mzda v těch zemích je v tuto chvíli 68 amerických dolarů, což je 49 euro nebo 40 liber. Většina značek neplatí o moc víc. Těch 68 dolarů měsíčně se zdá skoro jako symbolická částka, která musí být proplacena, abychom nehovořili o otroctví. Tvoje firma má certifikát Fair Trade. Jaký je oficiální Fair Trade plat v Bangladéši? Je v tom velký rozdíl?

CS: V každé zemi existuje oficiální Fair Trade mzda. Fair Trade zahrnuje 10 principů, plat je jen jedním z nich. Mzdy jsou nepochybně velmi zásadní problém, ale určitě to není to to jediné, s čím nejsou zaměstnanci spokojení. Zabývala jsem se tím ve společnosti Pachacuti hat v Ekvádoru. Stejně důležité je i stabilní zaměstnání. Pracuji v Ekvádoru a v rámci naší práci na WFTO Fair Trade Guarantee System jsme provedli průzkum v oblasti životních nákladů, měřili jsme příjmy, měsíční rodinné výdaje, a mapovali jsme naše ceny oproti tomu, co všechno musí člověk zaplatit. Taky jsme uvážili čas na tkaní, protože většina tkalců tká klobouky po celý den a je velmi obtížné zjistit dobu, během které zhotoví jeden klobouk. Jako součást našeho tříletého EU GeoFair Trade projektu jsme naměřili 68 sociálních, environmetálních a ekonomických indikátorů, abychom získali skutečný obraz o dopadu našeho Fair Trade nákupu udržitelného rozvoje našich dodavatelů.

BP: Z vlastní zkušenosti vím, že se firmy proměňují pomalu, pokud to neovlivní jejich prodej, na příklad značka Nike byla ochotna změnit celý svůj obchodní řetězec až ve chvíli, kdy skandál s pracujícími dětmi skutečně finančně ohrozil fungování této značky. Nyní pravidelně kontrolují dodavatele, aby předešli dalším skandálům. Dnes jsou podle Mezinárodní organizace práce dokonce považováni za lídry v boji proti dětské práci.

Jak může pomoct veřejnost? Vždycky říkám: „Nekupuj si to, co není vyrobené podle tvých vlastních hodnot a pokud v tom daná značka nemá jasno, nevytahuj z peněženky peníze. Nakupuj značky, které ti poskytnou informace, které potřebuješ k tomu udělat správné rozhodnutí.“ Ale vím, že lidi to neradi slyší. Jak zní tvoje rada pro ty, kteří už nechtějí být součástí této problematiky?

CS: Znovu – buď zvědavý, zjišťuj a něco pro to dělej. Napiš email nebo nech tweet té které značce se slovy „Kdo vyrobil tohle oblečení?“ Ze všech značek, které jsem kontaktovala kromě jedné, jsem dostala alespoň odpověď, kde bylo mé oblečení vyrobeno, když už ne kým.

BP: Myslíš, že Fashion Revolution Day může pomoct veřejnosti pochopit, že i když nejsou součástí tohoto problému, můžou být součástí jeho řešení?

CS: Fashion Revolution Day dává každému – kdokoli to je, kdekoli je a cokoli nosí – šanci vyjádřit podporu pro lepší vztahy a transparentnost v módním obchodním řetězci tím, že toho dne ukáže své oblečení naruby #insideout. Spotřebování je o naplňování potřeb: a jedna z našich klíčových potřeb je potřeba někam patřit. Věřím, že naše potřeba patřit do společnosti nemusí být uspokojována pouze nakupováním krásného oblečení, ale také budováním vztahu s širší komunitou lidí, která tohle oblečení vyrobila. Designéři můžou uspokojit tyto lidské potřeby nabídnutím módy, která má emocionální přesah. Tím, že řeknou příběh skrytý za kusem oděvu, anebo tím, že pozvou zákazníka, aby se stal součástí procesu navrhování. Tímto způsobem je možné naplnit i potřebu tvořit, identifikovat se a být součástí. Nárok spotřebitele může způsobit revoluci módního průmyslu. Kdyby každý pochopil, že může být součást řešení, viděli bychom radikální změnu paradigmatu v módě.

BP: Co se stane 24. dubna?

CS: Proběhnou eventy po celém světě, od módní přehlídky v centru Barcelony až po workshop o zodpovědné práci v malých a středních barvírnách v Kathmandu. V Londýně máme eventy probíhající v těchto dnech v Somerset House a ve Sněmovně lordů.

BP: Jaké značky nakupuješ?

CS: Miluju Pringle a také Issa London. Obě značky byly velmi ochotné v odpovědích na otázku, kdo oblečení vyrobil. Stále čekám na podrobnější informace o tom, kdo přesně (spíše než kde). Jinak i jeden ze členů našeho poradního výboru, Ian Cook, se pokusil pomocí otázek vystopovat své Pringle oblečení (to trace my Pringle Dress), aby tím spojil lidi.

BP: Jak moc jsi zelená?

CS: Zelená je moje oblíbená barva.

BP: Jsi změnou, kterou chceš vidět ve světě?

CS: Je těžké pro jednoho člověka, aby změnil všechno. Proto potřebujeme každého, kdo chce vidět změnu, aby se zapojil do Fashion Revolution. Rana Plaza otevřela prostor pro velkou změnu celého odvětví. Dává nám příležitost vytvořit novou agendu a podobným případům předejít. Věřím, že spoluprací naskrz celým módním průmyslem, sbíráním důkazů a současně spoluprací s experty může Fashion Revolution nabídnou realistická udržitelná řešení a přenést je do módní reality.

BP: Jaké je tvé oblíbené motto nebo životní mantra?

CS: „Děláš-li věci dobře, dělej je líp. Odvaž se, buď první, buď jiný, prostě buď.“ Anita Roddick.

BP: Co je tvým snem?

CS: Volno, které přijde po 24. dubnu.

BP: Díky za rozhovor

 


Comments are closed here.